Raspenava - Rynoltice 5:3 (2:1)
Ke třetímu jarnímu mistrovskému utkání jsme v neděli 10.4.2011 odjeli na půdu soupeře, který stejně jako my okupuje spodní patra tabulky a bojuje o každý bod. Jako už tradičně jsme to byli my, kdo se snažil hrát, tvořil hru, ale dostával góly. Utkání jsme nezačali vůbec špatně. Od úvodního hvizdu jsme se drželi na polovině domácích a ohrožovali bránu. Po chvíli se z rohu mohl prosadit naprosto neobsazený Váca T., hlavou však těsně minul levou tyč. Ještě chvíli jsme soupeře k ničemu nepouštěli, pak však přišla 8. minuta. Raspenava vhazovala z levé strany, míč si její hráči postupně prostrkali vápnem až na jeho pravý roh, kde po špatném přebrání a (ne)domluvě v našich zadních řadách čekal naprosto nehlídaný Koprnický a přesnou přízemní střelou překonal vyběhnuvšího gólmana. Domácí tak po své první akci v zápase brzy vedli 1:0. Hra pokračovala ve stejném stylu. My drželi míč, kombinovali, stříleli, ale stále nebyli úspěšní. To v 18. minutě přišla další podobná akce domácích. Aut zleva, míč se snadno dostal do vápna, kde stačila domácím jedna klička a přesná přihrávka na malé vápno, kde už jen raspenavský Vancl skóroval do prázdné. Stav byl tak 2:0, přesto jsme se snažili stále bojovat. V 37. ale přišla další komplikace. Zajda dvakrát rychle po sobě zbytečně fauloval na půlce, nejednalo se o nějaké hrubé zákroky, ale za oba viděl po žluté kartě – červená a my pokračovali v 10. I tak jsme nesložili zbraně, dál hráli a chvíli na to přišla odměna v podobě gólu, kdy se po rohu konečně prosadil Váca T. a hlavou snížil na 2:1. Zdálo se, že i oslabeni o jednoho hráče, dokážeme Raspenavu v pohodě přehrát. Nesměla by ale přijít další rána. Chvíli před poločasem zbytečně vyběhl náš gólman na dlouhý pas, u kterého byl však později než raspenavský Žlebek, který se ho snažil přehodit. Ke vší smůle, ale trefil jeho ruce. Lajnový sudí zasignalizoval ruku mimo vápno a přišla druhá červená. Ve druhé půli jsme tak pokračovali v 9 hráčích, do brány se postavil Šimpy a svými zákroky překvapoval. V 49. byl ale krátký na zakončení, kdy z rohu hlavou skóroval naprosto nekrytý Zeman. Vypadalo to na výprask, ale co potom předváděli naši hráči na hřišti, bylo obdivuhodné. Každý z nich bojoval a rval se o každý míč, nasazení bylo obrovské a Raspenava našich zbylých 9 borců nebyla schopna přehrát. Naopak když se Ogy z levého kraje obrany vydal do vápna k zakončení, byl sražen, sudí nařídil penaltu a z ní se 55. nemýlil Váca Jar. – 3:2. Potom jsme se stále snažili pronikat do zakončení. V oslabeném složení ale síly rychle ubývali a v 67. po úniku zvýšil na 4:2 Dostál. Naději ještě v 84. vykřesal Šális, když se k němu na malé vápno dostal vybojovaný míč od Vácy T. a opět jsme v devíti dokázali skórovat. Konec nadějím aspoň na bod přišel v 87., kdy opět po brejku a úniku určil konečný stav 5:3 Horáček.
Utkání se nám nevyvedlo podle našich představ. Po obrovských chybách jsme brzy prohrávali a po zbytečných vyloučeních se nechali oslabit. Co však předváděli kluci na hřišti v devíti, kdy makal jeden za druhého, bylo parádní a bylo by dobré, kdyby se podařilo tento výkon přenést do dalších utkání a dřít takhle i v jedenácti.
